Benecko : (z mých pamětí) / Josef Panýr

Článek Josefa Panýra, ve kterém se ve vzpomínkách vrací ke svému učitelskému působení na Benecku. Dle jeho vzpomínek se mu na Benecko vůbec nechtělo, jelikož z vyprávění mu to přišlo jako "konec světa". Když tam ovšem mezi lety 1895-1903 působil, změnil názor a rád na něj vzpomíná. Obyvatelstvo se tu živilo převážně tkalcovstvím, dokonce roku 1902 zde bylo ještě 140 stavů. Dále tu byli 3 obuvníci, 1 krejčí a 5 dřevařských rodin. Také zde byl sál a čtyři hostince a roku 1902 zde vznikl i hotel. Ve škole zde Panýr učil jeden rok první a zbylých sedm let druhou třídu, přičemž mu pod rukama prošel i Bohumil Hanč. Pořádaly se zde i sbírky na vánoční dárky žákům, které zajišťovala Národní jednota severočeská a Klub českých turistů. Dále vzpomíná na vztahy Čechů a Němců, kdy se Češi všemožně snažili, aby Němcům nepřipadla na Benecku skoro žádná půda. Popisuje také problémy s poštou, jelikož na Benecku chodil posel pouze ob den a to pouze v případě, že bylo příznivé počasí. Po stížnosti do Vídně sem bylo nainstalováno několik poštovních schránek. Panýr se také dostal do šetření v Jilemnici, když si na něj němečtí sousedé stěžovali, že na seznamu pro placení školného u nich udělal poznámku "přelejvárna". Viny byl zproštěn. Také popisuje lyžovaní na Benecku, kdy už v zimě 1895-1896 měl vlastní lyže. Benecko bylo velmi oblíbeným turistickým cílem, ovšem okupace tento proces zastavila. Dále se Panýr v článku věnuje řemeslům, která se na Benecku v minulosti vyskytovala: pálení vápna a dřevěného uhlí, popelářství, smolařství a také jisté biřičkářství. to prý přicházela jistá babka biřička, která chytala zlé duchy a v pytli je nosila pryč.