Základní Podrobný

Co dnes ještě víme o našem horském kroji : s obrazem v příloze / Slav. Holubová

Od: Holubová, Slavata [autor] | Redakční a vydavatelská rada vlastivědného sborníku "Krkonoše"Jazyk: čeština Popis: 4 stranyPředmětová hesla: lidový oděv | lidové kroje | kroje | ženský oděv | 19. stoletíMístopisné zařazení: Krkonoše | Podkrkonoší (oblast)Forma: Články Online zdroje: Plný text V: Krkonoše : Vlastivědný sborník českého podhoří. Ročník 1., 1937-1938 s. 3-6. Článek Slavaty Holubové o rekonstruované podobě krkonošského kroje. Článek začíná postesknutím nad tím, že se v Krkonoších tradice nošení kroje již nepraktikuje. Zejména potom, co byly některé kroje zakoupeny sběrateli a odvezeny z Krkonoš pryč. Proto se autorka ve své rekonstrukci opírá pouze o pár exemplářů zachovaných v muzeích ve Vrchlabí a Jilemnici. O kroji se ale dle autorky nedá říci, že je ryze krkonošský, jelikož jeho podobu silně ovlivňovalo okolí, např. Trutnov nebo Mladá Boleslav, kam se chodilo na trhy a odkud se přinášely i módní inspirace. Následně je v článku vylíčeno, jak vypadal ženský všední oděv : na hlavě se nosil vzorovaný šátek zavázaný do podoby čepce, dále se nosily režné nebo plátěné košile s krátkým rukávem, modré nebo pruhované krátké řasené sukně a dřeváky, nebo pantofle. Ve sváteční den ženy oblékaly : Bílý nebo režný vyšívaný a zdobený čepec s mašlí vzadu, tzv. vápeníček, nebo tzv. tureček, tvrdý čepec vyšívaný zlatem, stříbrem a dozdoben granáty, košile byla z batistu a měla vyduté rukávy, které se stahovaly pod lokty, takže jejich krajkou lemovaný konec tvořil velkou manžetu. Pod rukávy se také nosily tvrdší rukávce, aby rukávy držely tvar. Dále se přes košili oblékala šněrovačka z růžového květovaného damašku, nebo později tmavé zdobené zlatými či stříbrnými prýmky. Ještě později nahradil šněrovačku špenzr, živůtek s vydutými rukávy. Následně se na ramena položil třírohý šátek se stejnou výšivkou jako šněrovačka, takže na zádech vytvořil dlouhý cíp. Sukně, parkánky, byly bohatě řasené, spadaly do půlky lýtek a byly květované, nebo pruhované a pod nimi se nosily 3-4 bílé nabírané a škrobené spodničky. Přes sukni se nosila bílá, později barevná, zástěra s barevnými pentlemi, které vzadu vytvářely mašli. Punčochy byly buď bílé, nebo černé a na nohou se nosily střevíce. Šperky tvořily náhrdelníky z korálků, nebo granátů. Pokud byla zima, halila ze žena do tzv. kukle, velkého vzorovaného šátku. Na konci článku je výzva ke čtenářům, aby všechny informace o krojích, na které si vzpomenou, poslali do redakce. Časopis je doplněn o obrázek žen ve slavnostním kroji. Jeden kroj je "starší" se šněrovačkou a vápeníčkem a druhý "mladší" se špenzrem a turečkem.
Typ jednotky: Články
Star ratings
    Průměrné hodnocení: 0.0 (0 hlasů)
Jednotky: Krkonošské muzeum ; Knihovna (Vrchlabí, Česko) ; po předchozí domluvě ; P C 125/1

Článek Slavaty Holubové o rekonstruované podobě krkonošského kroje. Článek začíná postesknutím nad tím, že se v Krkonoších tradice nošení kroje již nepraktikuje. Zejména potom, co byly některé kroje zakoupeny sběrateli a odvezeny z Krkonoš pryč. Proto se autorka ve své rekonstrukci opírá pouze o pár exemplářů zachovaných v muzeích ve Vrchlabí a Jilemnici. O kroji se ale dle autorky nedá říci, že je ryze krkonošský, jelikož jeho podobu silně ovlivňovalo okolí, např. Trutnov nebo Mladá Boleslav, kam se chodilo na trhy a odkud se přinášely i módní inspirace. Následně je v článku vylíčeno, jak vypadal ženský všední oděv : na hlavě se nosil vzorovaný šátek zavázaný do podoby čepce, dále se nosily režné nebo plátěné košile s krátkým rukávem, modré nebo pruhované krátké řasené sukně a dřeváky, nebo pantofle. Ve sváteční den ženy oblékaly : Bílý nebo režný vyšívaný a zdobený čepec s mašlí vzadu, tzv. vápeníček, nebo tzv. tureček, tvrdý čepec vyšívaný zlatem, stříbrem a dozdoben granáty, košile byla z batistu a měla vyduté rukávy, které se stahovaly pod lokty, takže jejich krajkou lemovaný konec tvořil velkou manžetu. Pod rukávy se také nosily tvrdší rukávce, aby rukávy držely tvar. Dále se přes košili oblékala šněrovačka z růžového květovaného damašku, nebo později tmavé zdobené zlatými či stříbrnými prýmky. Ještě později nahradil šněrovačku špenzr, živůtek s vydutými rukávy. Následně se na ramena položil třírohý šátek se stejnou výšivkou jako šněrovačka, takže na zádech vytvořil dlouhý cíp. Sukně, parkánky, byly bohatě řasené, spadaly do půlky lýtek a byly květované, nebo pruhované a pod nimi se nosily 3-4 bílé nabírané a škrobené spodničky. Přes sukni se nosila bílá, později barevná, zástěra s barevnými pentlemi, které vzadu vytvářely mašli. Punčochy byly buď bílé, nebo černé a na nohou se nosily střevíce. Šperky tvořily náhrdelníky z korálků, nebo granátů. Pokud byla zima, halila ze žena do tzv. kukle, velkého vzorovaného šátku. Na konci článku je výzva ke čtenářům, aby všechny informace o krojích, na které si vzpomenou, poslali do redakce. Časopis je doplněn o obrázek žen ve slavnostním kroji. Jeden kroj je "starší" se šněrovačkou a vápeníčkem a druhý "mladší" se špenzrem a turečkem.

Zatím nikdo nekomentoval.

pro zveřejnění komentáře.

Vznik databáze byl financován Ministerstvem kultury ČR z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II).
© 2020-2023 Historický ústav AV ČR
admin@pramenykrkonos.cz




Používáme knihovní systém Koha