Archa Krkonoš

Zdroj navštíven 4.4. 2021.

Archa Krkonoš je ambiciózní projekt iniciovaný badatelem Pavlem Klimešem, který se dějinám východních Krkonoš věnuje desítky let a po stejnou dobu sbírá historické prameny, typicky fotografie, pozůstalosti apod., které často našel při rekonstrukcích krkonošských domů (spoluvlastní stavební firmu) nebo které získal od nálezců či pozůstalých, neboť si v regionu zaslouženě vypěstoval pověst odborníka. Mnoho pramenů publikoval v sezónních novinách Veselý výlet. Archa Krkonoš má zpřístupnit výsledky práce Pavla Klimeše a jeho týmu.

Živá, rozpracovaná ambiciózní webová databáze Archa Krkonoš je zacílená na region Krkonoš v časovém rozmezí 14. – 21. století, s důrazem na období 18. – 20. století. V databázi je možné vyhledávat v následujících seznamech: lokalit s popisem, objektů s popisem, osob s popisem, rodů s popisem, událostí s popisem a organizací s popisem. Dále obsahuje mapu zaniklých míst/objektů, kterou je možné obohacovat i ze strany uživatelské veřejnosti. Původce Archy Krkonoš (na základě jiných zdrojů jej lze identifikovat jako Paměť Krkonoš, z. ú.) si klade dle svých slov za cíl zpracovat, zpřístupnit a pro budoucí generace zachránit historické dokumenty i obrazové materiály z území Krkonoš. Databáze bude obsahovat statisíce konkrétních a datových záznamů o lidech, kteří v Krkonoších žili, stejně jako o domech i dalších objektech. Archa má sloužit všem zájemcům o historii i současný život regionu, kteří se tak stanou jejími uživateli i spolutvůrci.

V tuto chvíli je databáze naplněná jen částečně. Najdeme v ní řadu osob a osobností, vznikají i první zpracované krkonošské rody. Některé obce jsou již zpracované dům po domu. Můžeme se tak dozvědět, komu a kdy dům patřil, kdy a kam byli vysídleni poslední němečtí majitelé, popřípadě další stavebně‑historické informace. U některých domů je pokryto období od poloviny 19. století až do současnosti, u většiny chybí léta 1930–1960. Většina údajů má uvedené zdroje, ale nestandardní zkratkou. Časem snad přibude i seznam zdrojů včetně zkratek, aby badatel získal relevantní představu o zdrojích. Hledá‑li badatel informace k jednotlivým obcím, dozví se základní historické údaje a dále může vyhledávat jednotlivé domy podle současných čísel popisných a získat základní údaje k jejich dřívějším vlastníkům. Předností databáze je spárování historických a současných popisných čísel a čísel stavebních parcel. Metodika a zdroje tohoto párování nicméně nejsou uvedeny. Co se týče historických vlastníků, je již situace problematičtější, neb používané prameny vždy explicitně neuvádějí vlastníka, ale může se jednat o nájemníka, či osobu dům užívající, což ale databáze nerozlišuje. Mohl by to vyřešit komentář k jednotlivým zdrojům. Nejasná metodika je i v případě rozřazení obce na lokality, které jsou částečně historické, ale mnohdy i umělé. I k tomuto rozřazení chybí metodický komentář.