Tradiční horský transport na teritoriu Krkonoš, Šumavy, Západních Beskyd a Javorníků

Tradiční horský transport představuje důležitou součást materiální i duchovní lidové kultury a některé jeho formy se na českém území zachovaly v různých podobách až do současnosti. Jestliže se etnologické vědě podařilo na českém území zdokumentovat lidové stavitelství, oděv nebo lidovou stravu, o dopravě to nelze s výjimkou vodního transportu říct. Pouze vodní transport se stal v polovině 20. století námětem systematického odborného výzkumu, což souviselo především s budováním vodních děl na Vltavě a zaplavením řady bývalých plaveckých vesnic. K ostatním formám tradiční dopravy na českém území se věnují někteří etnografové nebo regionální badatelé převážně v dílčích článcích. Tuto mezeru se snaží text dizertační práce částečně zaplnit. Dizertační práce sleduje vývoj bádání v tomto odvětví etnologie, obsahuje základní přehled a systematizaci tradičních způsobů dopravy, a tím i souvisejících dopravních prostředků. Také poukazuje na vybrané terminologické problémy. Dále se věnuje formám tradičního transportu materiálu na území čtyř horských pohoří – Krkonoš, Šumavy, Západních Beskyd a Javorníků. Vznik fenoménu tradičního horského transportu souvisí s osídlením horských regionů a postupným rozvojem hospodářské činnosti. Podoba a konkrétní způsoby tradiční dopravy materiálů v jednotlivých pohořích se však liší na základě rozdílného kulturněhistorického kontextu. V rámci sledovaných pohoří dizertační práce v obecnější rovině definuje a komparuje, jaké prostředky se v tradičním prostředí k transportu uplatňovaly. Poukazuje na jejich životnost, způsob používání, funkčnost a v rámci toho si všímá i lidského fenoménu. S tradiční dopravou v horském prostředí totiž úzce souvisí profesní skupiny – například povolání dřevaře, kočího, profesionálního nosiče nebo koláře.