Spolková činnost má kořeny v období národního obrození, plně rozvinout se mohla ale až s koncem Bachova absolutismu. V meziválečném období zažívá spolkový život nový rozkvět, zároveň ale také vykazuje zvýšenou míru specializace nejen dle charakteru činnosti, ale i dle sociálních a politických skupin. V Krkonoších jsou vedle lokálních odnoží ochotnického hnutí a Sokola velmi aktivní Národní jednota severočeská, Klub českých turistů, Svaz dělnických turistů, z německé strany pak ústecký Hauptverband deutscher Gebirge und Wandervereine a dělnický Naturfreunde Touristenverein; od roku 1880 až dodnes existuje Riesengebirgsverein, založený v Jelení Hoře; do Krkonoš okrajově zasahovala i činnost spolku s názvem Der Deutsche Gebirgsverein für das Jeschken- und Isergebirge. Náplní těchto společností byla nejen turistika, ale i podpora podnikání, péče o ochranu přírody a odborná činnost, případně její podpora. Po druhé světové válce nastává začlenění spolků do státních organizací; stávají se z nich soubory, kulturní odbory či jednoty; objevuje se fenomén patronace, tedy afiliace bývalého spolku pod továrnu, JZD, či jiný státní podnik, který potřeboval vykazovat kulturní činnost. Tyto organizace pak v menších sídlech často komplexně zajišťovaly kulturní život; pod divadelní soubor spadala např. organizace masopustu, prvomájového průvodu, taneční zábavy - pro toto období je příznačná kumulace funkcí. Speciální kategorií je činnost folklorních souborů písní a tanců, těžících rámcově z lidové kultury regionu. Neopomenutelnou kategorií jsou krajanské spolky, ať již sdružení přátel a rodáků, nebo vysídlenecké organizace v Německu.