První zákonnou úpravu získaly obce v tzv. Stadionově prozatímním obecním zřízení z 20. března 1849, podle kterého se obce staly nejnižším článkem územní samosprávy. Při vytyčování jejich obvodu se vycházelo z josefínských katastrálních obcí. Obec byla součástí vrchlabského okresu soudního i politického a jičínského kraje. V roce 1849 se v každé obci zřizovaly dva povinné orgány - obecní výbor a obecní představenstvo, které tvořili obecní představený (Gemeindevorsteher) a dva radní (Gemeinderäte). Obecní představený jako výkonný orgán prováděl usnesení obecního výboru. Neoabsolutismus 50. let 19. století v obecním zřízení z roku 1859 přinesl určitá omezení samosprávných orgánů, především odstranil veřejnost jednání. K uvolnění došlo zanedlouho po vydání říjnového diplomu, v roce 1862 byl vydán rámcový obecní zákoník a v roce 1864 obecní zřízení a řád volební pro Čechy i Moravu. Tato obecní zřízení rozeznávala dvě skupiny obyvatel obce - občany (Gemeindemitglieder) a přespolní (Auswärtigen). Mezi občany patřili obecní příslušníci, kteří měli v dané obci domovské právo. To musel mít v nějaké obci každý státní občan a dokladem o něm byl domovský list (Heimatschein). Dále mezi občany patřili obecní společníci (Gemeindegenossen), to byly osoby mající v obci nějaký hmotný zájem (např. vlastnily nemovitost nebo obci platily daně z činnosti zde provozované). Volební právo do obecních orgánů bylo omezeno majetkovým censem a vztahovalo se jen na osoby mužského pohlaví, náleželo i právnickým osobám. Obecní samospráva měla dva okruhy pravomocí, v samostatné působnosti se jednalo především o správu obecního jmění, záležitosti místní policie a záležitosti, týkající se obecního svazku, v přenesené působnosti vykonávaly obce pravomoci přenesené na ně zákonem, zvláště se jednalo o problematiku evidence a výběru nejrůznějších poplatků a příspěvků (např. školní), obor přenesené působnosti byl ovšem značně širší. K dalším výraznějším změnám dochází po vzniku Československé republiky v roce 1918. V obecní samosprávě došlo k demokratizaci. Volební řád pro volby do obcí (daný zákonem č. 75/1919) přiznával všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasovací právo všem osobám - mužům i ženám, kteří dosáhli 21 let věku. Volební právo právnických osob zaniká. Obecními orgány byly obecní zastupitelstvo, obecní rada, starosta a komise. Změny ve státní správě proběhly velmi rychle, říšská župa sudetská se měla stát vzorovou župou po správní stránce pro další župy říše. V čele státní správy i "samosprávy" stálo říšské místodržitelství, v jeho čele stál říšský místodržitel (Reichsstatthalter), jemu pak na základě tzv. vůdcovského principu podléhaly všichni představitelé správy v župě. Místodržiteli byli přímo podřízeni vládní prezidenti a jim tzv. landráti. Územní samospráva byla fakticky likvidována a i ona byla přestavěna na základě vůdcovského principu. V čele obcí a měst stáli jmenovaní starostové a jejich stálými zástupci byli tzv. přidělenci (Beigeordnete). Dalším obecním orgánem byli obecní radové, ti měli zajišťovat trvalý styk obecní správy s obyvateli obce. Netvořili dohromady žádnou obecní radu, byli starostovi k ruce jen jako jednotlivci. Kolektivní rozhodování bylo vyloučeno. V systému veřejné správy Československa došlo po druhé světové válce k zásadním změnám. Především došlo ke sloučení státní správy od obecní po zemskou úroveň se samosprávou a k vytvoření sítě národních výborů (podle ústavního dekretu prezidenta republiky č. 18 ze 4. prosince 1944). Národní výbory byly tedy jak orgány zastupitelskými, tak i orgány veřejné správy, které v obvodu své působnosti spravovaly veškeré veřejné záležitosti (postavení a pravomoci národních výborů upravovalo vládní nařízení č. 4/1945 Sb. z 5. května 1945 o volbě a pravomoci národních výborů, později nahrazené vládním nařízením 44/1945 Sb. a směrnicí ministerstva vnitra č. 6/1945 Ú. l.). Místní národní výbor tvořilo plénum národního výboru a rada MNV. Jeho agenda byla rozdělena do několika referátů, které spravovali členové MNV. Významné změny v oblasti národních výborů přinesl ústavní zákon č. 12/1954 Sb. a zákon č. 13/1954 Sb., který upravoval organizaci, působnost i formy činnosti národních výborů všech stupňů. Zvýšila se role pléna národního výboru jako zastupitelského sboru, jenž měl právo volit a odvolávat všechny funkcionáře národního výboru, hodnotit jejich práci, schvalovat plány, rozhodovat ve věcech hospodaření podniků a organizací zřízených národním výborem. Rovněž bylo plénum nadáno pravomocí vydávat obecně závazná nařízení pro území, jež spadalo do kompetence národního výboru a také kontrolovat činnost výkonných orgánů - tj. rady a komisí. Došlo k posílení pravomocí rady a jejích členů, byl také posílen kolektivní charakter rozhodování. Podstatné je také oddělení orgánů státní moci od výkonných orgánů státní správy, kdy jako orgán státní moci bylo definováno plenární zasedání MNV, zatímco rada byla orgánem státní správy. Přes všechny tyto pozitivní, ve své většině ovšem především deklarativní změny vedoucí k větší samosprávnosti, byly MNV nadále řízeny ONV a jeho prostřednictvím KNV a vládou. Kromě MNV mohly být v městech ustanoveny MěNV. V roce 1954 se rovněž konaly první volby do národních výborů od jejich ustavení v roce 1945. Dříve byli členové MNV jmenováni ONV na návrh Národní fronty. Po roce 1989 byla v Československu obnovena obecní samospráva a zrušeny místní (městské) národní výbor. Nové uspořádání vycházelo ze zákonů České národní rady č. 367/1990 Sb. o obcích (obecní zřízení) a č. 368/1990 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí. Obce se opět staly základní jednotkou územní samosprávy. Jedná se o územně samosprávní společenství občanů, které je veřejnoprávní korporací, spravuje své záležitosti a vlastní majetek. Občané obce mají zákonem zaručená práva – právo volit a být volen do obecních orgánů, hlasovat v místním referendu, účastnit se jednání zastupitelstva a vystupovat na něm atd. V čele obce stojí obecní zastupitelstvo a starosta obce.